JKA - Český svaz karate

JKA

Český svaz karate - JKA

Main banner

Banner right

Obsah

Navi menu

Ranking JKA + Nominace

Muži kumite
1
Soukup Matyáš
94
2
Simon Oliver
90
3
Lozsi Marton
83
Ženy kumite
1
Žůček Magdalena-Anne
104
2
Soukupová Michaela
83
3
Anderlová Alice
72
Muži kata
1
Beneš Daniel
155
2
Matoušek Daniel
121
3
Hána Tomáš
116
Ženy kata
1
Tesařová Kristýna
110
2
Prajzlerová Marie
90
3
Franková Adéla
82
Klikni pro kompletní ranking..

Japonská asociace karate:

JKA

Partneři:

ČUBU Gasshuku MŠMT 100 let sportu 100 let sportu

Page

Rozhovor s Michaelou Soukupovou

Článek z časopisu Fighter´s magazín

Rozhovor s juniorskou vicemistryní světa Michaelou Soukupovou
"Určitě radím každému, ať se nezdráhá a přijde si zkusit karate zacvičit"

1) Před měsícem jsi předvedla fantastický výkon na MS WSKA v Liverpoolu, kde jsi vybojovala 2. místo v disciplíně kumite jednotlivci v kategorii juniorek. Jaký to pro tebe byl turnaj a jak ses ve finále cítila?

MS: Byl to můj doposud nejlepší turnaj, na kterém jsem závodila. Cítila jsem se moc dobře, nervózně, ale dobře, věřila jsem si. Po postupu mezi poslední čtyři závodnice, jsem věděla, že ještě není konec a že mě čekají další dva zápasy. Poté to byl úžasný pocit, který nejde popsat. Být na stupních vítězů s českou vlajkou kolem sebe bylo úžasnou třešinkou na dortu. Na tento den budu dlouho vzpomínat.

2) Věnuješ se kata i kumite, na českých soutěžích startuješ v obou disciplínách, co tě na tréninku víc baví? Je pro tebe nějaký rozdíl nastoupit na soutěži na zápas kata versus kumite?

Více mě baví kumite, ale ráda si zacvičím i katu a katu v kata týmu. Ano, je to rozdíl, v každé disciplíně je potřeba soustředit se na něco jiného. Katu beru spíš jako takové zpestření. Na závodech si ji chci užít. Pokaždé se těším na kata tým, kde cvičíme ve třech. V kumite se cítím víc jako já, kumite je pro mě cennější a je větší adrenalin.

3) Pokud se nepletu, nedávno jsi maturovala. Co tě čeká v tomto školním roce?

Ano, letos jsem odmaturovala. Čeká mě velká změna. Jdu studovat vysokou školu do Liberce, kam se také stěhuji. Nové prostředí, nová škola, noví lidé jsou pro mě velkou změnou.

4) Na začátku prosince proběhne ME ESKA, jak se na tento turnaj připravuješ?

Dojíždím domů na tréninky. Ve středu večer přijíždím, abych mohla čtvrtek trénovat, a na pátek se zase vracím zpátky do školy.

5) Vzpomeneš si na svůj první turnaj v zahraničí? Kdy a kde to bylo? Co ti nejvíce utkvělo v paměti?

Ano, vzpomínám. Bylo to ME dětí a mládeže JKA v roce 2015 v Bochumi v Německu. Nejvíce mi utkvělo, že jsem okamžitě prohrála svůj první zápas v prvním kole a tím pro mě moje první ME skončilo.

6) Kam nejdále ses díky karate podívala?

Zatím jsem byla pouze v Evropě. Nejdál asi v Lisabonu v Portugalsku, v San Fernandu na jihu Španělska a v Limericku v Irsku.

7) Jsi ráda, když máš na závodech jako podporu někoho z rodiny?

Ano, jsem. Když vím, že tam jsou se mnou, tak mě to uklidňuje. Rodina je pro mě největší podpora a jsou to moji největší fandové.



8) Co je tvojí hlavní motivací pro cvičení karate?

Karate mě jako sport baví. Dělám ho od dětství, tak se samozřejmě střídaly chvíle, kdy mě bavilo moc, a někdy převažovaly i jiné zájmy a koníčky. Jednou z motivací pro trénink je vize úspěchu na vrcholových soutěžích. Ale hlavně bez party lidí, se kterými trénuji, by to nebylo ono. Jsou pro mě takovou druhou rodinou.

9) Čeho bys chtěla v karate dosáhnout?

Letos jsem si splnila dva velké sny, kterých jsem chtěla dosáhnout a to získat černý pás, 1. DAN, a vyhrát medaili na mistrovství světa, zároveň vyhrát individuální medaili na světovém šampionátu.

10) Máš nějakého oblíbeného trenéra (český nebo i zahraniční)?

Marek Babor, kumite trenér, který stále závodí a stále je jedním z nejlepších kumiťáku nejen v Česku, ale i v Evropě a na světě. Je pro mě velkým vzorem už od malička. Poté japonští trenéři, kteří jezdí do Čech na semináře. To jsou Naka sensei, Okuma sensei, Kurihara sensei, Ochi sensei a Shimizu sensei. Také nesmím zapomenout zmínit trenéry české reprezentace pod vedením Richarda Růžičky a Jany Konečné. A z mého klubu nesmím zapomenout na Vladimíra Limburského, Karla Strnada, Steena Carlsona a na již výše zmíněného Marka Babora.



11) Kdo je tvůj oblíbený sparingpartner?

Mojí oblíbenou sparigpartnerkou je Magda Žůček. Jsme stejně staré a letos jsme se spolu připravovaly na MS WSKA a spolu jsme se probojovaly do finále. Musím také zmínit našeho trenéra Marka Babora, který je pro nás super sparingpartnerem a hlavně skvělým trenérem. Bez jeho přípravy bych medaili nezískala.

12) Vedeš někdy nějaké tréninky?

Bohužel, nevedu. Většinou mám školu až do večera a nyní bydlím v Liberci, takže ani nemohu. Mrzí mě to, jelikož jsem chvíli dělala asistentku na trénincích a bavilo mě to. Třeba někdy v budoucnu budu mít zase čas na trénování dětí.

13) Co máš na karate nejradši?

Partu lidí, se kterými cvičím, bez nich bych nejspíš u karate nevydržela tak dlouho. Nejsou to pouze vztahy s lidmi u nás v klubu, ale i vztahy napříč kluby po celé republice. Avšak karate celkově jako sport mě baví a naplňuje.

14) Co ti karate dalo a co ti vzalo?

Karate mi dalo spoustu věcí, kamarády na celý život, někdy pár zlomenin a spoustu modřin, ale také mi dodalo sebevědomí a to, že se dokážu soustředit na danou věc v tom okamžiku, kdy ji dělám a vím, že nic není zadarmo a že je potřeba makat, pokud chci něčeho dosáhnout. Zároveň mi vzalo spoustu volného času. To jsem občas záviděla svým kamarádkám, které chodily po škole na jídlo, o víkendech na večírky nebo jezdily na výlety a já musela na tréninky, soustředění a závody. Ale rozhodně to nebyl ztracený čas.



15) Na začátku letních prázdnin jsi složila zkoušku na 1. DAN JKA u Naka sensei, Okuma sensei a Kurihara sensei. Jaké to bylo? Byla jsi nervózní?

Byla jsem hodně nervózní. Myslím, že to bylo podobně jako před maturitou. Byla skvělá zkušenost složit zkoušku před těmito velkými senseii a tím, že jsem ji před nimi úspěšně složila, je pro mě můj 1. DAN velmi cenný.

16) Něco co bys ráda sama zmínila?

Na závěr bych chtěla jen zmínit, že si myslím, že karate je jedním ze skvělých sportů a může ho dělat každý, v jakémkoliv věku. Naučí člověka spoustu dovedností, které se později hodí i do života. Učí děti fair play, disciplínu, soustředění, spolupráci, ale podporuje i individualitu, zdravou rivalitu a samozřejmě rozvíjí fyzické schopnosti. U dospěláků pomáhá lépe poznat své tělo, své dovednosti a rozvíjí také mysl. Takže určitě radím každému, ať se nezdráhá a přijde si zkusit karate zacvičit.



Foto - Lucie Hovorková, Leona Koritinová
Text - Marie Prajzlerová

 

Japonská asociace karate (anglicky Japan Karate Association) je jedna z největších organizací Šótókan karate na světě (více než 100 zemí) a je také nejstarší organizací, která je v provozu od svého založení (v roce 1949) až do současnosti.

Historie

JKA založil roku 1949 Masatoši Nakajama a první trenér byl Gičin Funakoši. Nakajama v roce 1987 zemřel a JKA se začala rozpadat. Slavní trenéři jako Taidži Kase, Širai Hiroši, Masao Kawasoe, Mikio Jahara, Abe Keigo a ASAI Tecuhiko se od JKA odtrhli a založili své vlastní organizace. Od roku 2001 má JKA nové sídlo v Bunkjó v centru Tokia.

Zásady

JKA má za cíl studium, výuku a rozšíření karate v Japonsku i po celém světě. Další cíl je zlepšování veřejného zdraví a udržení zdravého sportovního ducha. Tento koncept byl založen roku 1956 svými instruktory. JKA je asociace všech stylů karate. Funakoši odmítal jakékoliv soutěže v karate. Nakajama klade velký důraz na původní hodnoty karate, ale soutěže karate bere jako součást karate.

Zdroj: cs.wikipedia.org