Rozhovor se Stanislavem Koubkem
Rozhovor s bývalým reprezentantem Stanislavem Koubkem
"Karate je pro mě jeden z hlavních pilířů života"
1) Kdy a proč jsi začal trénovat karate?
Od úplného dětství mě přitahovaly bojové sporty. První rady jsem dostával už od mého dědy, který prošel vojenským výcvikem a boxem. S ním jsme často sledovali americký wrestling a to mě tenkrát velmi ovlivnilo 😊 . Ve dvanácti jsem se nakonec sám přihlásil do náboru karate. To byl rok 1991.
2) Kdo byl tvůj první trenér a jací další učitelé tě ovlivnili/inspirovali?
Mým prvním trenérem byl Milan Veselý, od něhož se inspiruji v podstatě dodnes. Velmi mě ovlivnil také Pavel Znamenáček. Ten mě zároveň přivedl na semináře Kennetha Funakoshiho, jehož karate mě očarovalo. Zaujal mě jeho komplexní pohled, že je dobré se doplňkově věnovat i jiným bojovým sportům, jako třeba judo nebo kickbox, což mě později v mnohém ovlivnilo. Velice si vážím také zkušeností z těžkých tréninků Ekkeharda Schleise, když byl trenérem reprezentace JKA. Týdenní soustředění pod jeho vedením byla vždy pekelná.
3) Na co nejraději vzpomínáš z dob, kdy jsi byl v národním týmu?
Nejraději vzpomínám na zápasy kumite družstev. Zaujal mě ten pocit, jak moc člověka ovlivní, když nezápasí jen sám za sebe, ale za celý tým. Individualita jde stranou a na povrch se derou pocity absolutní oddanosti pro věc. Zažíval jsem tehdy zvláštní momenty klidu ve vyhrocených zápasech, tenkrát ještě bez chráničů rukou. Celé období v reprezentaci JKA je pro mě krásnou vzpomínkou.
4) Věnuješ se i jiným bojovým sportům/uměním?
Nyní se věnuji také grapplingu, kickboxu a mma. Nevnímám to ale odděleně od karate. Naopak díky těmto pravidlům lépe chápu některé oblasti karate. Po zapojení plnokontaktních disciplín do tréninku mi začalo docházet mnoho věcí. Najednou jsem k mému překvapení začal i cvičení kata brát ještě mnohem více vážně. To propojení považuji za nutnost. Cvičení karate pod vlivem plného kontaktu a volnějších pravidel rozvíjí cvičící a udržuje celé karate v kondici. Praktikování karate po boku ostatních bojových sportů považuji za více než prospěšné.
5) Pokud se nepletu, s karate sis dal na nějaký čas pauzu, kdy a proč to bylo?
Před 15 lety jsem se přestal aktivně účastnit jakýchkoliv veřejných akcí. Karate v soukromí cvičím nepřetržitě, ale v určitý moment mě přestalo naplňovat dělat to stejně. Cítil jsem potřebu své karate prověřit a rozvinout, konfrontovat. Dva roky jsem kvůli zkušenostem pracoval “na dveřích”, ale to mi také nestačilo. Byl jsem pořád nesvůj, že neumím správně boxovat, šermovat, zápasit na zemi atd. Přišlo mi divné, že se v rámci tréninku karate setkám s fotbalem, basketbalem, všemožnými průpravnými cviky, atletikou, ale nezkusíme třeba přímo to judo nebo box, což jsou jednoznačně disciplíny velmi blízké. Také mi vadilo, že v karate je často projevován odpor k jeho sportovnímu pojetí a následně tak i ke sportu všeobecně. S karate jsem přitom začínal jako člen Sokola. Atmosféru staré Sokolovny mám navždy spojenou s mými začátky. Sport jako takový je pro mě důležitou součástí karate a vnímám ho jako univerzální hodnotu pro všestranný tělesný, duševní a sociální rozvoj osobnosti člověka.
6) Co tě zavedlo zpátky mezi karatisty?
Po letech mám opět velkou chuť zkoumat karate i více “zblízka”. Ve spoustě věcí mám již jasno a nemám potřebu hledat v karate to, co mi tam dříve chybělo, nebo čeho tam je málo, ale naopak si nyní užívám to, co mě na karate nejvíce zajímá a co jsou jeho přednosti. Na karate mě po technické stránce oslovuje nejvíce přesnost a rychlost. To zaměření pozornosti, její tok, absolutní koncentrace, výbuch, klid.., to mě na karate baví. Těší mě také opět ta atmosféra seminářů. Když hodně lidí dře dohromady, dodává mi to sílu. A také děti. Dcera i syn se pomalu zapojují do tréninku a tak přirozeně chci, aby i oni zažili tu krásnou atmosféru JKA akcí.
7) Trénuješ někoho nebo vedeš nějaký oddíl?
V klubu Sport relax se podílím na přípravě zápasníků mma, kickboxerů a karatistů. Zbožňuju koučování našich mladých kickboxerů při zápasech. Jsou to srdcaři.
8) Co pro tebe karate znamená a co ti přineslo do života?
Karate je pro mě jeden z hlavních pilířů života. Je to jistota, které se vždy držím. Pro mě je to opravdová životní cesta. Od začátku, co jsem karate poznal, mám pocit, že to je ten nejlepší “life-hack”.
9) Letos bohužel nemohl přijet Shihan Hideo Ochi na tradiční únorový seminář, místo toho se konal seminář se zahraničními a našimi instruktory, kde jsem tě viděla po dlouhé době opět v kimonu. Jak sis to užil?
Nádhera! I když mi chybí ta tradiční dávka pozitivní energie Shihana, seminář jsem si velmi užil. Odnesl jsem si krásný zážitek a stejně tak i všichni z našeho klubu. Instruktoři byli skvělí. Bylo zajímavé setkat se po více než dvaceti letech s bývalým soupeřem Emanuelem Bisceglie a cvičit pod jeho vedením. Bylo rovněž super sledovat Gichin cup a pozorovat ten posun v organizaci reprezentace. Výkony celého týmu mě moc potěšily. Zejména v zápasech kumite je vidět s odstupem času veliký pokrok.
10) Máš nějaké plány v karate do budoucna? Například jít zase závodit (mezi seniory nebo mezi masters), začít rozhodcovat na závodech, nebo si jen užívat atmosféu seminářů?
Chci se maximálně věnovat práci na sobě, abych mohl předávat ty nejlepší informace, a tak se rozhodně budu účastnit seminářů. Je skvělé, že vůbec máme tu možnost. O návratu na tatami nyní neuvažuji. Chci si více doplňovat znalosti v ostatních oblastech, na které si člověk až tolik nesáhne v rámci běžného tréninku karate, ale považuji je za přínosné, jako boj na zemi, přesila, zbraně, první pomoc atd a chci se více zaměřit na rozvoj trenérské činnosti.
11) Zůstal jsi v kontaktu s nějakými přáteli, co s tebou dříve cvičili?
Ano, cvičím téměř denně s Radkem Zounkem, také bývalým reprezentantem JKA. Trénuji i s Adamem Zdobinským, od kterého čerpám informace ohledně sportovního tréninku a grapplingu. Jeho přesah do brazilského jiu-jitsu a grapplingu je pro mě velmi inspirativní.
Text: Marie Prajzlerová
