JKA - Český svaz karate

JKA

Český svaz karate - JKA

Main banner

Banner right

Obsah

Navi menu

Ranking JKA + Nominace

Muži kumite
1
Simon Oliver
122
2
Lozsi Marton
79
3
Babor Marek
70
Ženy kumite
1
Anderlová Alice
88
2
Žůček Magdalena-Anne
54
3
Tesařová Kristýna
52
Muži kata
1
Beneš Daniel
133
2
Matoušek Daniel
104
3
Hána Tomáš
84
Ženy kata
1
Prajzlerová Marie
108
2
Tesařová Kristýna
80
3
Bosáková Kristína
58
Klikni pro kompletní ranking..

Japonská asociace karate:

JKA

Partneři:

ČUBU Gasshuku MŠMT 100 let sportu 100 let sportu

Page

Rozhovor s Ondřejem Bosákem

Článek z časopisu Fighter´s magazín

Cesta za zlatem Ondry Bosáka

1) Dovol mi, abych na začátku zmínila, že to že cvičíš karate není náhoda, že je karate u vás v rodině díky tvojí mámě, která se karate věnuje již řadu let, byla v reprezentaci a má mnoho mezinárodních úspěchů. Myslíš, že by sis karate vybral, i kdyby tvoje máma nebyla karatistkou?

Myslím, že kdyby v naší rodině karate nebylo, tak bych si ho pravděpodobně ani nevybral, protože u nás není tolik populární jako ostatní sporty. Takže pravděpodobnost, že ze mě bude karatista, byla vzhledem k tomu, že máma byla úspěšná závodnice a žila tímto sportem, vysoká.

2) Pamatuješ si, v kolika letech jsi se karate začal zajímat a zda to bylo více tvoje přání nebo spíš přání rodičů?

Karate jsem začal dělat v 5 letech. V tu chvíli jsem se o tento sport příliš asi nezajímal. Nevím, jestli to bylo na mé přání nebo rodičů, každopádně jsem si v tu dobu cvičil jen tak pro zábavu. Závažnost jsem tomuto sportu dal až později, kdy začaly přicházet první moje výsledky. 

3) Jak moc si myslíš, že tě karate formovalo a co ti dalo do života?

Co se týče úcty, disciplinovanosti, slušného chování a dalších pozitivních vlastností, je karate jeden z nejlepších sportů, protože od malička děti učí a vede k tomuto chovaní. A kromě sportovních dovedností mě také naučilo právě toto.

Rozhovor s Ondřejem Bosákem

4) Nyní je ti 19 let a na mezinárodních závodech JKA spadáš do kategorie junior (pozn. na ME a MS JKA není možné postaršení závodníka), ale kvůli covidu již 2 roky ME ani MS nebylo a tobě se tak „krátí čas“ v této kategorii, jak to vnímáš? Máš obavy z nástupu do seniroské kategorie?

Jelikož závodím i v jiných asociacích karate, kde jsem už prošel seniorskými závody, a někdy dokonce i úspěšně, tak z přestupu do seniorů strach nemám.

5) Nejen tvoje máma ale i tvoje sestra cvičí karate, jak to u vás doma vypadá? Motivujete se navzájem nebo si každý hledíte svého, co se tréninku týče?

Samozřejmě že si pomáháme. Máma vede tréninky karate spolu s Janem Venzarou a Richardem Růžičkou, ségra se věnuje výživě a doplňkům stravy a já kondičnímu a silovému tréninku. Takže si naše znalosti ohledně sportu a zdraví vyměňujeme a tvoříme tak téměř kompletní tým.

6) Jaké to pro tebe je, když tě trénuje nebo koučuje tvoje máma? Vnímáš to spíš jako výhodu nebo nevýhodu?

V koučování je to někdy náročné, jelikož je máma hodně impulsivní a často zápasy příliš prožívá, takže je někdy lepší, když mě koučuje někdo jiný z mých trenérů. Ale v tréninku takovéto problémy nemáme.

7) Plánuješ se karate věnovat, jen dokud budeš závodit nebo to vnímáš jako celoživotní cestu?

Určitě se tomu budu věnovat i po závodní kariéře, protože mám v plánu se věnovat trénování a rozvíjení karate v České republice.

8) V lednu letošního roku se ti podařil obrovský úspěch na turnaji WKF série A ve Španělsku, kde jsi v kategorii muži +84kg zvítězil, jak na to vzpomínáš a jaký to pro tebe byl turnaj?

Byl to pro mě neuvěřitelný zážitek. Do vyřazovacích bojů jsem šel s maximálním úsilím a snažil jsem se předvést co nejlepší výkon. To mě dostalo až do finálového souboje, kde na mě čekal soupeř z Francie, kterého jsem nakonec porazil. Byl to pro mě asi jeden z nejtěžších a pocitově nejdelších zápasů, které jsem kdy podstoupil. Na takový úspěch jsem dlouho čekal a po nesčetném množství hodin strávených v tělocvičně jsem se konečně dočkal.

9) Jaké máš v karate cíle?

Chtěl bych být samozřejmě nejlepší a získávat ty nejcennější kovy z MS a ME. A tím také popularizovat karate v Česku.

Rozhovor s Ondřejem Bosákem

10) Jaká pravidla zápasu tě víc baví a proč? Ippon shobu nebo pravidla na soutěžích olympijského karate?

Každé má něco. Ippon shobu je charakteristické tím, že jeden zásah může ukončit zápas, a proto je nutné více taktiky a rozvážnosti. V olympijském karate musí být rozdíl 8 bodů, aby byl zápas ukončen. Můžu tedy zvrátit i výsledek, který se jeví jako prohraný, dovoluje mi to být kreativnější a objevuje se zde více střetů.

11) Co tě letos ještě čeká?

Letos mě čekají závody Premiér league a budu také usilovat o nominaci na MS v kategorii U21 a ME v kategorii seniorské, jak v asociaci JKA, tak ve WKF.

12) Jsi ve 4. ročníku SŠ, takže máš maturitu „za rohem“, co plánuješ pak?

Plánuji se dostat na FTVS a vystudovat trenéřinu.

13) Máš mimo karate i jiné zájmy, nebo ti na nic jiného nezbývá čas?

Přestože karate zabírá sportu času, věnuji se i jiným aktivitám, ale jsou to především jiné sporty. Rád lyžuji, hraju tenis a spoustu dalších věcí. Věnuji se samozřejmě i přítelkyni a rodině. Přiznávám však, že skloubit všechno dohromady je náročné.

14) Jak často trénuješ? Mění se frekvence tvých tréninků v průběhu roku v závislosti na turnajích, na které se připravuješ?

Trénuji 8x až 10x týdně a v průběhu se samozřejmě tréninky a jejich počet i intenzita mění v závislosti na závodech. Když jsou závody ve vzdálenější době, věnuji se fyzické kondici a posilování více, než když mám těsně před závodem. Tam zase převládá trénink rychlosti, výbušnosti a taktiky.

15) Zvažuješ, že bys jel někam do ciziny trénovat karate v rámci přípravy na další soutěže?

Určitě. Vždycky, když se naskytne možnost vycestovat do zahraničí na tréninky, tak ji vždy rád využiji, jelikož je to potřeba k mému dalšímu rozvoji.

Rozhovor s Ondřejem Bosákem

16) Jaké největší rozdíly vnímáš mezi závody JKA  a WKF na mezinárnodní úrovni? Kde raději soutěžíš?

Myslím, že na soutěžích WKF, které je v současné době populárnější, jsou závodníci lépe fyzicky a dovednostně připraveni, a proto je tam také velice těžké uspět, kvůli velké konkurenci. A v současné době se právě více věnuji tomuto stylu.

17) Vím, že doma trénuješ v garáži a tělocvična oddílu ve kterém jsi v K. Varech je hodně stará, myslíš si, že je nějaká spojitost mezi úspěšností sportovce a těžšími podmínkami pro trénování?

Když jsem se naplno začal věnovat trénování, k dispozici jsem měl jenom podlahu v garáži s hrazdou a bradlama. Dvakrát do týdne jsem také chodil do tělocvičny s žíněnkami, takže podmínky jsem ideální neměl, ale nedával jsem tomu váhu a prostě jsem jen trénoval. Postupem času se do naší garáže nakoupilo 35 kostek tatami s různým vybavením na trénování. Před každým tréninkem se tedy musí nejdříve vyjet autama, vytřít a poté se teprve tatami staví. Po skončení tréninků se zase rozloží, uklidí a auta zajedu zpátky. Ideální podmínky na trénování jsou skvělé, ale ten, kdo je má a nikdy nezažil co obnáší trénink v těch improvizovaných, si mnohdy toho, co má, neváží.

18) V Karlových Varech se jedná o rekonstrukci areálu Hvězda Tuhnice a o výstavbě nové haly pro úpolové sporty, co si o tom myslíš?

Kdyby se toto povedlo, tak je to určitě úžasná věc, protože by to přivedlo spoustu další lidí a dětí k bojovým sportům. Úpolových tělocvičen je v naší republice nedostatek, takže by to bylo určitě velký přínosem, a to ne jen pro karate, ale i pro sporty jako jsou judo, zápas nebo dnes populární mma.

19) Je něco co bys chtěl ještě dodat?

Na závěr bych chtěl poděkovat všem, kteří mě podporují v mém sportu a pomohli mi dosáhnout mých úspěchů. Především děkuji trenérům Janu Venzarovi, Richardovi Růžičkovi a mámě Kristině Bosákové za trénování a financování mých závodů a soustředění.  A v neposlední řadě bych chtěl poděkovat mému sousedovi a zároveň sparingovi Jakubu Havlíkovi, který dennodenně příjímá všechny mé, mnohdy nekontrolované, rány, kterými ho na tréninkách zasáhnu.

Text - Marie Prajzlerová
Foto - Gökhan Taner

 

Japonská asociace karate (anglicky Japan Karate Association) je jedna z největších organizací Šótókan karate na světě (více než 100 zemí) a je také nejstarší organizací, která je v provozu od svého založení (v roce 1949) až do současnosti.

Historie

JKA založil roku 1949 Masatoši Nakajama a první trenér byl Gičin Funakoši. Nakajama v roce 1987 zemřel a JKA se začala rozpadat. Slavní trenéři jako Taidži Kase, Širai Hiroši, Masao Kawasoe, Mikio Jahara, Abe Keigo a ASAI Tecuhiko se od JKA odtrhli a založili své vlastní organizace. Od roku 2001 má JKA nové sídlo v Bunkjó v centru Tokia.

Zásady

JKA má za cíl studium, výuku a rozšíření karate v Japonsku i po celém světě. Další cíl je zlepšování veřejného zdraví a udržení zdravého sportovního ducha. Tento koncept byl založen roku 1956 svými instruktory. JKA je asociace všech stylů karate. Funakoši odmítal jakékoliv soutěže v karate. Nakajama klade velký důraz na původní hodnoty karate, ale soutěže karate bere jako součást karate.

Zdroj: cs.wikipedia.org