JKA - Český svaz karate

JKA

Český svaz karate - JKA

Main banner

Banner right

Obsah

Navi menu

Ranking JKA + Nominace

Muži kumite
1
Simon Oliver
90
2
Lozsi Marton
60
3
Babor Marek
54
Ženy kumite
1
Bosáková Kristína
76
2
Anderlová Alice
72
3
Rokosová Anna
70
Muži kata
1
Beneš Daniel
134
2
Matoušek Daniel
106
3
Steklý Jan
56
Ženy kata
1
Bosáková Kristína
88
2
Havláková Jana
74
3
Prajzlerová Marie
72
Klikni pro kompletní ranking..

Japonská asociace karate:

JKA

Partneři:

ČUBU Gasshuku MŠMT 100 let sportu 100 let sportu

Page

Jak 'bojují' kluby JKA s pandemií?

Článek z časopisu Fighter´s magazín

Letošní rok je pro všechny sporty velmi obtížný a karate bohužel není výjimkou. Kvůli pandemii covid-19 a následným opatřením byly letos zrušeny mezinárodní šampionáty ME JKA, MS JKA (to se koná jen jednou za tři roky a letos mělo být v Japonsku, což je pro všechny závodníky vždy největší motivace) a ME ESKA. Z domácích turnajů již byly zrušeny dva národní poháry, dále se nepodařilo zajistit účast japonských instruktorů na Gasshuku ČR a bohužel neproběhne ani seminář se sensei Shimizu. Vlastně ani nevíme, zda do konce roku bude možné vůbec nějakou akci uspořádat, nebo bude alespoň možné se sejít na běžném tréninku v dójo. Jelikož tato situace zasáhla všechny členy našeho svazu, položili jsme vybraným oddílům shodné otázky, které se k této těžké době vztahují.

Odpovědi oddílu SK Shotokan Neratovice vypracoval Zbyšek Petržílek

1) Jak vaše dojo/oddíl ovlivnila situace spojená s pandemií covid-19 (uzavření tělocvičen na jaře a v říjnu)?
ZP: Kromě podstatné ztráty finančních prostředků za naplánované akce je tady ještě nejistota, jak to bude dál se sportem vůbec. Jestli se nás budou snažit držet doma a mít pod kontrolou, nebo jestli jako podmínku dají povinné očkování. Ani jedno ani druhé se mi nelíbí.

2) Byli jste schopni tréninky nějak nahradit? Například online tréninky, nebo tréninky venku s rozestupy?
ZP: Na jaře jsem nedělal ani online tréninky, ani tréninky venku. Nebyl zájem, a myslím, že děti toho měly doma před monitory po online vyučování docela dost. Výkonnostní oddíly dostaly rozpracované tréninky.

3) Pozorujete díky této nucené covid pauze nějaké zhoršení u svých svěřenců? Ať už po technické, fyzické nebo morální stránce?
ZP: U výkonnostních oddílů ne, u nižších oddílů ano.

4) Jak tento rok ovlivnil vás, když jste nemohl/a vykonávat svoji běžnou trenérskou činnost?
ZP: Trenérská činnost je pro mne hlavním zaměstnáním, takže mne to ovlivnilo dost. A velmi se obávám dalších měsíců. Pokud nedostanu na moji práci trenéra a vedoucího klubu od státu prostředky, je možné že budu muset dojo zavřít a najít si práci. Protože čl. příspěvky budu vracet.

5) Říká se, že všechno zlé je pro něco dobré. Vidíte v tom, co se letos stalo (vše kolem pandemie) i nějaké pozitivum?
ZP: Nevidím žádné pozitivum na tom, že vláda placená z našich daní bez skrupulí a vědomě likviduje společnost a ČR vůbec jak psychicky, tak materiálně!

Jak 'bojují' kluby JKA s pandemií?

Odpovědi oddílu Sport Úvaly vypracovala Mgr. Jana Konečná

1) Jak vaše dojo/oddíl ovlivnila situace spojená s pandemií covid19 (uzavření tělocvičen na jaře a v říjnu)?
JK: Omezení související s pandemií covid 19 nás ovlivnila stejně jako celou republiku velmi. Na jaře jsme na základě vládního usnesení uzavřeli klub. Původně jsme předpokládali, že půjde pouze o čtrnáctidenní výpadek, a následně jsme pochopili, že to bude výpadek dlouhodobý. Prvních čtrnáct dní jsme pracovali systémem zadávání individuálních příprav pouze u závodních družstev a u oddílu rekreačního karate dospělých. Následně jsme zřídili pro všechny členy klubu výuku on-line 2x týdně, závodním družstvům zůstala i individuální příprava. V tomto režimu jsme fungovali do 11. května, kdy bylo klubům umožněno při zvláštním režimu otevřít svá sportoviště.

Ale on-linový systém nelze považovat za plnohodnotnou výuku, umožňuje udržet kontakt s členskou základnou, motivovat členy ke sportovní činnosti, těžko ale skrz něj realizujete technickou složku tréninku. Přestože máte obousměrný systém (tedy vidíte sportovce, jak cvičí), přenosy dat jsou často velmi zpomalené nebo se dokonce přerušují. U mladších dětí může vést i k narušení vztahu ke sportu, a to vzhledem k tomu, že mnozí z nich měli školní výuku on-line a my je opět nutili koukat do notebooků a poslouchat. Děti potřebují běhat, nejlépe s kamarády, a mít spontánní pohyb. Na základě toho jsme se nyní u druhé vlny rozhodli, že on-line hodiny povedeme pouze u závodních družstev a dospělých. Musíme mluvit také o finančním dopadu na klub. V první vlně nás velmi podrželi rodiče a naši členové. Většina z nich nechtěla příspěvky vracet. Nyní při druhé vlně jsme neměli odvahu žádat je o prominutí příspěvků. Příspěvky budeme nyní vracet. Klub má našetřené rezervy a je schopen z nich vyjít. Mluvíme ale o druhé vlně, přitom je ale z mého pohledu jasné, že přijdou vlny další…..

2) Byli jste schopni tréninky nějak nahradit? Například online tréninky, nebo tréninky venku s rozestupy?
JK: Ad opověď 1.

3) Pozorujete díky této nucené covid pauze nějaké zhoršení u svých svěřenců? Ať už po technické, fyzické nebo morální stránce?
JK: Nucenou pauzu absolvoval každý jinak. Závodníci, kteří si udržovali kondici a plnili plány, si udrželi výkonnost. Nezávodní družstva výkonnostně trochu spadla dolů, ale naštěstí děti hodně rychle reagují na trénink. Pravda je, že začátečníci velmi bojovali s učením první katy. Novou katu těžko naučíte on-line. Kázeň se trochu zhoršila u malých dětí, ale brzy byly srovnány do latě. ☺

4) Jak tento rok ovlivnil vás, když jste nemohl/a vykonávat svoji běžnou trenérskou činnost?
JK: Mne jarní výpadek velmi pomohl. Především uvědomění si, že trenéřina mne baví a práce s mládeží a ostatními sportovci mi dává smyls života. Prostě uvědomění si kam patřím.

Zároveň mi výpadek nabídl možnost si trochu odpočinout a nadechnout se, což podle mého potřebovalo mnoho z nás.

A nakonec díky většímu množství času jsem se mohla kvalitně připravit na dokončení trenérské školy A.

5) Říká se, že všechno zlé je pro něco dobré. Vidíte v tom, co se letos stalo (vše kolem pandemie) i nějaké pozitivum?
JK: Z hlediska závodního sportu moc pozitiv nevidím. Sportovci potřebují „živé“ kvalitní tréninky, potřebují mít sportovní tým, sparingpartnery, a v neposlední řadě potřebují soutěže. Tak budou růst, mají motivaci, mají se s kým porovnávat. Bez motivace nebudou růst. Zatím se snažíme vést naše svěřence, že mají čas využít k zodpovědné přípravě na dobu, kdy se vše uvolní a bude jako dříve, ale to nelze dělat do nekonečna.

Pozitivum vidím, v uvědomění si vzájemné úcty. Více vážíme času, který můžeme trávit společně. Najednou si všichni uvědomujeme, že chodit do klubu, sportovat, potkávat se s kamarády je pro nás přínosné, máme to rádi. Není to jen u našich borců, ale je to i u nás trenérů. Poslední týden před podzimním uzavřením jsme všichni tušili, že budeme opět doma, a já jsem si celý týden tréninků užila a myslím, že i naši karatisté.

Před „koviďákem“ jsme všechno brali jako samozřejmé, mohli jsme cestovat, stýkat se s kým jsme chtěli a do jisté míry jsme si mohli dělat, co jsme chtěli. Nyní máme svým způsobem omezenou svobodu. Takže pozitivum vidím v tom, že si každý více váží hodnot svobody.

Odpovědi oddílu Karatedó Steklý vypracoval trenérský tým oddílu

1) Jak vaše dojo/oddíl ovlivnila situace spojená s pandemií covid19 (uzavření tělocvičen na jaře a v říjnu)?

Situace spojená s pandemií covid-19 náš klub ovlivnila asi ve stejné míře jako ostatní kluby. Uzavření dódžó, tělocvičen ve všech pobočkách klubu nás jako všechny donutilo nacházet alternativní možnosti tréninku a tím zachovat kontinuitu tréninkového procesu.

2) Byli jste schopni tréninky nějak nahradit? Například online tréninky, nebo tréninky venku s rozestupy?

V našem klubu probíhali až 4x týdně online tréninky za účasti většiny našich členů, kdy se nás občas sešlo na obrazovce až 500 rozděleni dle technických stupňů což je v dódžó nereálné. Každý týden trenéři klubu natáčeli videotrénink podle kterého mohli i ti nejmenší doma trénovat. Videotréninky máme dodnes pro naše členy k dispozici na oddílovém webu a pravidelně se používají. Využívali jsme online konzultace a uspořádali jsme dokonce s německými kolegy online seminář kata. Konali se rovněž venkovní tréninky s rozestupy. Vyrobili jsme pro naše členy knihu, která má několik desítek stran a je maximálně využívána i teď.

3) Pozorujete díky této nucené covid pauze nějaké zhoršení u svých svěřenců? Ať už po technické, fyzické nebo morální stránce?

Zhoršením bychom to přímo neoznačili. Absence tréninků se projeví různým způsobem, ale jak u koho. Jsou cvičenci, kteří nucenou pauzu a větší množství volného času vzali jako šanci a výzvu, se v karate zlepšit. Využili nabídky online tréninků, online konzultací a pokračovali v trénincích jak venku, tak i doma. Myslíme si, že se nejspíš i celosvětově ukázalo, kdo to s karate myslí vážně a nebere ho pouze jako sport a kdo nachází i v této komplikované situaci cesty, jak dále trénovat a stále se zlepšovat.

4) Jak tento rok ovlivnil vás, když jste nemohl/a vykonávat svoji běžnou trenérskou činnost?

Právě v tomto čase jsou pravidelné tréninky důležité, neboť nejenom že ovlivňují pozitivně náš imunní systém, ale mají veliký vliv i na naši psychiku. Právě nyní můžeme trénovat i další aspekty karatedó: disciplínu, vůli, vytrvalost, respekt, toleranci atd. Možná, že právě tyto hodnoty jsou nakonec důležitější než trénink techniky, kondice. Ty můžeme při správné motivaci a přístupu zase určitě dohnat. Zjistili jsme, že cesty k žákům vedou různými, pro některé z nás dříve netušenými cestami.

5) Říká se, že všechno zlé je pro něco dobré. Vidíte v tom, co se letos stalo (vše kolem pandemie) i nějaké pozitivum?

Pandemie nám ukázala, jak má kdo karatedó v srdci, kdo hledá cesty. Viděli jsme, že pouto mezi našimi oddílovými trenéry a studenty je velice pevné. Uvědomili jsme si, že energii našemu dódžó dávají lidé, kteří karate milují. Bez nich se z něj stává pouhý prázdný prostor. Tato situace, která nadále bohužel běží nás každého prověřila a prověřuje.

Jak 'bojují' kluby JKA s pandemií?

Odpovědi oddílu SKP Hvězda Karlovy Vary vypracoval Ing. Richard Růžička

1) Jak vaše dojo/oddíl ovlivnila situace spojená s pandemií covid19 (uzavření tělocvičen na jaře a v říjnu)?

RR: Samozřejmě se nás to dotklo jako všech ostatních oddílů a sportů a byli jsme nuceni tréninkovou činnost dočasně pozastavit, nicméně jakmile to situace umožnila, zahájili jsme opět výuku u výkonostních a vrcholových sportovců, především formou idividuálních tréninků. Nyní na podzim situaci řešíme online tréninky a ve venkovním prostoru podle nařízení vlády.

2) Byli jste schopni tréninky nějak nahradit? Například online tréninky, nebo tréninky venku s rozestupy?

RR: Ano, snažili jsme se tréninkovou činnost zachovat viz první odpověď. Dále jsme se zapojili do mezinárodního projektu Karate at home, ve kterém nabízíme tréninky karate přizpůsobené pro  domácí prostředí a to nejen našim členům, ale i zájemcům z celého světa. Překvapivě je tento projekt velmi úspěšný.

3) Pozorujete díky této nucené covid pauze nějaké zhoršení u svých svěřenců? Ať už po technické, fyzické nebo morální stránce?

RR: Je to různé, část cvičenců, především z řad mládeže, situaci využila k lenošení, což se projevilo i na jejich fyzické kondici, ale u většiny závodníků, kteří mají již jasný cíl, zhoršení nepozoruji. Nejpodstatnější vliv spatřuji v morálním aspektu zvláště u dětí, které cvičí krátce.

4) Jak tento rok ovlivnil vás, když jste nemohl/a vykonávat svoji běžnou trenérskou činnost?

RR: Mně to paradoxně umožnilo trénovat intenzivněji, protože jsem měl najednou více času, který jinak věnuji svěřencům. Zároveň si myslím, že tak to vnímá většina trenérů v našem klubu.

5) Říká se, že všechno zlé je pro něco dobré. Vidíte v tom, co se letos stalo (vše kolem pandemie) i nějaké pozitivum?

RR: Ze začátku jsem to tak nevnímal, nicméně s odstupem času si myslím, že pozitivum lze spatřovat alespoň ve zvýšení podílu individuální přípravy, případně tréninku v malých skupinách, což je především pro disciplínu kata podle mě velmi přínosné. Dále vidím pozitivum v hledání nových možností, jak efektivně předávat znalosti a instruovat svěřence na dálku. To samozřejmě platí pouze pro vyspělé jedince, kterým to může posílit jejich vnitřní morál, protože musí trénovat sami. Kazdopádně zhodnotit jak situace covid-19 dolehne na kvalitu závodníků a cvičenců budeme moci až s odstupem času. Doufejme, že další pozitiva třeba uvidíme v budoucnu.

 

Japonská asociace karate (anglicky Japan Karate Association) je jedna z největších organizací Šótókan karate na světě (více než 100 zemí) a je také nejstarší organizací, která je v provozu od svého založení (v roce 1949) až do současnosti.

Historie

JKA založil roku 1949 Masatoši Nakajama a první trenér byl Gičin Funakoši. Nakajama v roce 1987 zemřel a JKA se začala rozpadat. Slavní trenéři jako Taidži Kase, Širai Hiroši, Masao Kawasoe, Mikio Jahara, Abe Keigo a ASAI Tecuhiko se od JKA odtrhli a založili své vlastní organizace. Od roku 2001 má JKA nové sídlo v Bunkjó v centru Tokia.

Zásady

JKA má za cíl studium, výuku a rozšíření karate v Japonsku i po celém světě. Další cíl je zlepšování veřejného zdraví a udržení zdravého sportovního ducha. Tento koncept byl založen roku 1956 svými instruktory. JKA je asociace všech stylů karate. Funakoši odmítal jakékoliv soutěže v karate. Nakajama klade velký důraz na původní hodnoty karate, ale soutěže karate bere jako součást karate.

Zdroj: cs.wikipedia.org