Rozhovor s Adamem Zdobinským
Je to pro tebe první titul mistra ČR v seniorech, jak si toho vážíš, co to pro tebe znamená?
Adam Zdobinský: Je to samozřejmě super (smích). Kluci, se kterými se střídáme na předních místech, jsou zkrátka dobří. Vždycky je to kdo z koho, komu se zrovna závod povede a komu ne. A to, že se to zrovna teď povedlo mně, je hezké.
Adame, na mistrovském závodě jsi konečně porazil obhájce titulu a několikanásobného mistra ČR Honzu Drobečka, co se ti honilo hlavou v tu chvíli?
AZ: No, že jsem ho tedy konečně porazil. Kdysi jsme se o vítězství střídali v juniorech, ale pak se hodně zlepšil a utekl mi. Teď jsem na něj ale zase dosáhnul.
Jak byste celkově zhodnotili letošní soutěžní sezónu?
AZ: Na jaře proběhlo ME JKA tady v Praze, kde se nám docela dařilo, dosáhli jsme s kata týmem na placku. Potom tedy republika a na konci ME ESKA, kdy jsme s týmem také nepodali špatný výkon – dosáhli jsme na bronzovou medaili. Takže jedna z těch úspěšných sezón. Hlavně bylo super, že jsme se toho vůbec všichni mohli zúčastnit ze všech různých důvodů, které nám občas do karet nehrají. A teď se to všechno sešlo v náš prospěch a my jsme šance proměnili.
Adame, tato sezóna tedy naplnila tvá očekávání, která jsi před sezónou měl?
AZ: Samozřejmě že mám radši, když vyhraju samé zlaté medaile, takže nenaplnila (smích). Ale i tak mám celkem radost.
Adame, od té doby, co jste byly s kata týmem mistři Evropy v roce 2012 v Praze, vám pořád uniká ten titul. Znova ho dosáhnout. Kde vidíš ze svého pohledu tu možnou příčinu, proč vám tam vždycky ten kousek chybí na první místo?
AZ: Je to především tím, že soupeři jsou čím dál lepší. Už odcházejí generace třicátníků a přicházejí noví svěží osmnáctiletí zabijáci a jejich tréninkové metody jsou vzhledem k všeobecnému pokroku vyspělejší. Hlavně na to ty mladí kluci mají trošku víc času než my. Nemůžeme se společnému týmovému tréninku věnovat několikrát týdně po několika hodinách. Když nám bylo 18 nebo 19, tak jsme byli vzhledem k tréninku kata týmu flexibilnější.
Jaký je váš největší dosavadní úspěch v karate, čeho si nejvíce ceníte a považujete?
AZ: (dlouhé zamyšlení) … Paradoxně to asi budou věci, které vůbec nejsou z objektivního hlediska tak uznávané. Já si pamatuju soutěže, jako vánoční pohár v Mladé Boleslavi, kdy se účastnilo v kategorii sto lidí. A mě se podařilo vyhrát. Rok na to jsem tam závodil v kumite, kde bylo 30 35 lidí, což je celkem velká konkurence na kumite. A taky jsem vyhrál. Takže to jsou dva úspěchy, na které moc rád vzpomínám. Je to vánoční cena, nebyla tam žádná mezinárodní účast a tak, ale já jsem byl na to hrozně pyšný. Samozřejmě máme četná umístění s klukama s kata týmem na mezinárodní scéně. Když závodíme a sáhneme si na medaili, tak je to super. Ale těžko říct, čeho si vážím více. Na zlatou medaili v ME se ale kouká hezky..
Jaké jsou vaše cíle pro rok a sezónu 2016 v karate?
AZ: Dál pokračovat v závodění (smích). Abychom s týmem fungovali dál, abychom to ještě nevzdali.
Jaký je váš největší sen v karate, čeho byste chtěli dosáhnout a zatím se vám to ještě nepodařilo?
AZ: Pro mě bude úspěch, když karate budu dělat alespoň do padesáti nebo do šedesáti let. Dál bych asi byl rád, kdybych jako trenér vychoval nějakého dobrého karatistu, ale to je ještě daleko. Zatím trénuju jen malé děti. Jinak před pár lety v Thajsku jsme obsadili čtvrté místo na MS JKA, potom v Japonsku se to nepovedlo vůbec. Takže jestli budou podmínky přát, rad bych se podíval na stupně vítězů na MS JKA.
Rozhovor pro Vás připravil Josef Voráček.
9.12.2015