JKA - Český svaz karate

JKA

Český svaz karate - JKA

Main banner

Banner right

Obsah

Navi menu

Ranking JKA + Nominace

Muži kumite
1
Simon Oliver
90
2
Lozsi Marton
60
3
Babor Marek
54
Ženy kumite
1
Bosáková Kristína
76
2
Anderlová Alice
72
3
Rokosová Anna
70
Muži kata
1
Beneš Daniel
134
2
Matoušek Daniel
106
3
Steklý Jan
56
Ženy kata
1
Bosáková Kristína
88
2
Havláková Jana
74
3
Prajzlerová Marie
72
Klikni pro kompletní ranking..

Japonská asociace karate:

JKA

Partneři:

ČUBU Gasshuku MŠMT 100 let sportu 100 let sportu

Page

Historie Karate


Historie JKA ČR Historie karate obecně

Úvod

Je potřeba si uvědomit, že historicky byl pěstní souboj v boji a zápasech používán od pradávna a v různých částech světa se formoval a také různě nazýval. Historicky jsou dokladované a známé pěstní souboje v Egyptě (fresky vyobrazující pěstní souboje), Řecku (pankration), Řím (gladiátorské zápasy, kde pěstní souboj byl součástí umění), Dánsko (vikingstké pěstní souboje), Francie (francouzský box), Asie (thajský nebo barmský box, zápasy mongolských nájezdníků) a tak by se dalo pokračovat. Nicméně za místo kde došlo k zformování tedy vzniku karate včetně jeho názvu lze považovat ostrov Okinawa v souostroví Rjúkjú ležícím mezi Japonskem a Čínou.

Prameny karate

Za historicky podložené prameny, které ovlivnili a napomohli vzniku karate, lze považovat linii vycházející z Indie přes Čínu, která přímo ovlivnila rozvoj umění pěstního boje na Okinawě, a proto ji lze považovat za zdroj, ze kterého karate-dó vzniklo. Tato linie začíná někdy okolo roku 523 n.l. kdy zen-budhistický patriarcha jménem Bodhidharma (japonsky Daruma) studoval v Indii. Na žádost svého učitele Pradžnadhary (27. patriarcha po historickém Buddhovi) vykonal Daruma cestu do Číny, kde následně vyučoval v klášteře Shorin v provincii Honan (dnes známý jako legendární Shao-lin). Daruma zjistil, že mniši (jeho studenti) nevydrží setrvat v meditacích potřebnou dobu, a proto zde zavedl přísný režim a pro zlepšení fyzické kondice mnichů sestavil soubor cvičení Shipalo han sho (18 rukou z Lo han). Tento soubor cvičení pro harmonizaci těla a ducha vytvořil na základě pozorování boje zvířat ve spojením s indickým pěstním bojem a čínskými bojovými a meditačními systémy (systémy kultivace vnitřní energie vycházející z taoismu, znalosti energetických drah v těle a vitálních bodů z čínské medicíny).

V následujícím období došlo v Číně k velkému rozvoji a rozšíření bojových umění. Umění pěstního boje se nazývalo Chuan-fa nebo Kempo (později moderně se vžil název Kung-fu). Opat Shao-linu Cheh Yuan (období mongolská dynastie Yuan 1260-1368 n.l.) rozšířil sestavu z 18 na 72 pohybů. Jeho následovníci Pai-yu Feng a Li pokračovali v započatém díle a vytvořili formu o 170 pohybech, ze které se odvozují sestavy severních tvrdých škol, které nesou názvy zvířat.

Vlivem migrace mnichů došlo k šíření čínského pěstního boje a vedlo i přenesení tohoto umění na ostrov Okinawa ležícím mezi Čínou a Japonskem. V této době se na Okinawě používalo pro Číňany označení 'Tang', a proto se místo názvů Kempo nebo Chuan-fa začal pro čínská bojová umění používat název Tang-shou (čínské ruce s pozdější výslovností To-de, v písemné podobě 'kara' čínský).

Okinawa

Okinawa se díky své poloze a historickým událostem stala místem kde se Kempo přenesené z Číny smísilo s místní ostrovskou bojovou technikou a rozvinulo se do umění, které se předávalo ústní formou z generace na generaci jako rodinné umění. Toto umění se díky pramenům nazývalo Tó-de (čínská ruka) nebo jednoduše jen Te (ruka) anebo Kara-te (opět významem čínská ruka). K rozvoji umění Tó-de napomohly především události kdy se přeléval politický vliv z Japonska na Čínu a naopak. Například v roce 1287 uprchl na Okinawu Taetomo no Minamoto poté, co utrpěl porážku v Japonsku a jeho syn Shunten (z poloviny Japonec) se prohlásil za vládce ostrova. V roce 1392 došlo k nastěhování 36 čínských rodin do města Kume na Okinawu.

Historie Karate

Nejvýrazněji vliv na rozvoj pěstního umění boje ovšem měl v roce 1479 nástup dynastie Sho, kdy král Shoha vydal dekret zakazující vlastnit meč či jinou zbraň. Dle tohoto zákazu známého jako Haitorei byly zbraně shromážděny do hradu Shuri a šlechta musela přesídlit do hlavního města. Dalším mezník v rozvoji Tó-de nastal po roce 1600 kdy v Japonsku klan Tokugawa zvítězil v bitvě u Sekigahara a v roce 1609 ztrestal Ieyasu Tokugawa Okinawu za to, že ho nepodpořila ve válce s Čínou tím, že udělil povolení klanu Satsuma z Kyushu, aby obsadil Okinawu. Oslabená Čína nemohla nikterak reagovat. Okinawksý král byl převezen jako rukojmí do Japonska. Iehisa Shimazu, nový vládce Okinawy, ihned obnovil zákaz držení zbraní a omezil svobodu obyvatel, kterým dokonce zakázal provozovat bojová umění. Na ostrově zavládl skutečný teror. Tyto události výrazně přispěly k rozvoji To-de, jako formy neozbrojeného boje pro účely sebeobrany, a to zejména mezi šlechtici. Pro toto bojové umění se začíná užívat také název 'Kara-te' jehož význam vychází z označení Tó-de (Tang-shou) a obdobně znamená 'čínská ruka'. V roce 1792 po ztroskotání lodě blízko pobřeží Okinawy přichází na Okinawu z Číny muž jménem Ku Shanku a prohlubuje toto bojové umění. Až do roku 1800 se tak kara-te (Tó-de) učí pouze tajně a v rodových liniích.

Kara-te na Okinawě se vyvíjelo ve dvou základních směrech Shórin a Shórei. Shórei byly měkké styly (takzvaně vnitřní – Neichia) rozvíjený především v oblasti města Naha, proto se jim také říkalo Naha-te (rody a mistři Yara, Higashionna, Miyagi, Uechi). Z těchto stylů později vznikly Goju-ryu, Uechi-ryu apod. Shórin byly tvrdé styly (takzvaně vnější – Waichia) pěstované především ve městech Shuri a Tomari, obdobně nazývané tedy jako Shruri-te a Tomari-te (rody a mistři: Tode Sakugawa, Sokon Matsumura, Yasutsune Itosu, rody a mistři Kosaku Matsumora, Peichin Oyadomari). Z těchto stylů postupně vzniklo Shori-ryu, a později Shotokan a Shotokai (významově vysvětleno dále).

Gichin Funakoshi

V roce 1868 se narodil na Okinawě Gishin Funakoshi, který je označován jako 'otec karate-dó'. On je spojujícím článkem doby, kdy karate bylo výhradně Okinawským uměním sebeobrany udržovaným v nejhlubším utajení, a součastností, kdy se stalo veřejně známým uměním cvičeným po celém světě. Mistr Funakoshi byl učitelem na Okinawské učitelské mládežnické koleji a celý svůj život zasvětil studiu a rozvoji 'cesty karate'. Karate začal studovat jako žák Shorin-ryu pod vedením mistra Azato Ankó (1827-1906), s jehož synem chodil do školy. Později se seznámil s mistrem Itosu Ankó (1831-1915). Hlavním učitelem obou jeho mistrů byl známý velmistr Sokón 'Bushi' Matsumura a Chikudun Pechin. Protože Gichin Funakoshi byl velmi vnímavým žákem, získal velmi širokou znalost o karate, i o školách Okinawa-te. Díky své inteligenci chápal také význam hlavního systému karate, ze kterého lze vycházet a rozvíjet jej dle možností jednotlivce. Pod jeho vedením byly techniky karate systemizovány a ujednocovány, do popředí byl postaven duchovní aspekt a význam karate se vyvinulo v bojové umění (proto s přívlastkem 'dó').

Jeden z prvních impulsů, který předznamenal otevírání karate veřejnosti, bylo odvádění okinawských branců do japonské armády. Komise byla mnohdy udivena výborným fyzickým stavem mladých Okinawanů.

Velkou událostí pro karate byla ukázka, kterou předvedl Gichin Funakoshi v roce 1902 na Okinawě, které byl přítomen školní komisař Shintaro Ogawa, který ve svém reportu doporučil povolení výuky karate jako učebního plánu pro studenty škol. Z toho důvodu byly do systému zavedeny kata řady Heian 1-5 (původně nazývané Pinan). O zavedení výuky karate na školách (1905) se zasadil především jeden z Funakoshiho učitelů, a to Itosu Ankó.

V následujících letech proběhlo mnoho významných událostí. Mezi nejvýznamnější patří demonstrace karate v Kyoto (1916), ukázka karate korunnímu princi Hirohito při jeho návštěvě Okinawy (1921) a další. Za nejvýznamnějším okamžik lze považovat rok 1922, kdy byl Gichin Funakoshi vyslán jako zástupce bojových umění z Okinawy a odjel do Japonska, kde navzdory původním záměrům již zůstal. Zde se setkal s mistrem Jigoro Kanó (zakladatel moderního judo), který mu dovolil působit a učit karate v jeho judo-kanech. Mistr Funakoshi až do své smrti šířil karate na univerzitách. Zemřel ve věku 89 let dne 26.4.1957.

Změna písemného označení v názvu karate

Staré písemné označení slova 'Tang' čtené jako 'kara' znamenalo 'Čínský', takže původním významem slova karate byl výraz 'Čínská ruka' pocházející z čínského stylu Kempo. To ukazovalo zřetelně na čínský původ tohoto zápasnického umění. Toto staré označení bylo užíváno na Okinawě dlouhou dobu. Až v roce 1906 skončil mistr karate Chome Hanagi ve své knize 'Karate Soshu Han' poprvé s tímto tradičním způsobem psaní názvu a použil písemný znak pro 'prázdný', který se čte stejně 'Kara'. V říjnu 1936 se konalo pod záštitou deníku 'Ryukyu Shimpo' setkání velkých mistrů karate Okinawy. Mistři Yabu, Kiyamu, Metobu, Miyagi, Hanagi se setkali v Naha, aby mezi jiným diskutovali též o použití symbolu 'Tang' (kara) ve způsobu psaní karate. Přitom bylo rozhodnuto, že do budoucna se má používat pro psaní 'Kara' znak, který znamená prázdný, jelikož pojem 'prázdna' má ve filozofii Zen velký význam. Gichin Funakoshi píše ve své knize 'Karate - Do Kyohan', která vyšla v roce 1936, že toto zápasnické umění z Okinawy je nyní japonským válečným uměním, a že je proto nevhodné, ba dokonce v jisté míře ponižující nadále používat starý způsob psaní, který tak zřetelně ukazuje na Čínu jako na zemi původu karate.

Historie Karate

Gichin Funakoshi věřil, že výraz 'prázdný' lépe vystihuje bojové umění karate. Kara ovšem neznamená pouze to, že karate-ka bojuje beze zbraně za pomocí svých rukou a nohou, ale též vyjadřuje duševní stav bojovníka. 'Prázdný' tedy ničím nezatížená mysl bojovníka, která je oproštěna o všeho co by mohlo zatěžovat jeho mysl a srdce. Duševní stavy a jejich kontrolu vychází z filosofie ZEN což je jakýsi čistý a zjednodušený derivát filosofie Budhismu. V učení Budhismu najdeme výraz 'Shiki soku zeku' a 'Ku soku zeshiki', čeština nevládne bohužel výrazy které by ve stručnosti vystihly to co dokáže indický jazyk, více méně se dá toto přeložit jako 'Skutečnost je prázdnota a 'vše je prázdnota' výraz Ku, v obou větách je předkem slova Kara.

Vznik a vývoj karate v datech

1200 - 1800
historické období formování a vývoje Tó-de (kara-te) na ostrově Okinawa

1868 narození mistra karate Funakoshi Gichina.

1902
ukázka karate Gichina Funakoshi na Okinawě za přítomnosti školního komisaře Shintaro Ogawa, doporučení výuky karate pro studenty škol

1905
zavedení výuky karate do školách

1916
demonstrace karate v Kyóto

1921
ukázka karate korunnímu princi Hirohito při jeho návštěvě Okinawy

1922
vyslání Gichina Funakoshiho jako zástupce bojových umění z Okinawy do Japonska

1928
při konfliktu generálů Fang Chung-hsueh a Hsi-yousan byl klášter Shao-lin v Číně definitivně a totálně zničen

1933
karate je oficiálně uznáno v Japonsku

Historie Karate

1936
Gishin Funakoshi ustanovuje 1.dojo-kan karate v Japonsku, dochází k pojmenování karate stylem Shotokan podle nápisu umístěného studenty nad dveře dojo k uctění mistra G.Funakoshiho

1945
první dojo G.Funakoshiho v Tokiu bylo zničeno při bombardování města americkou armádou

1946
na univerzitě Takushoku zakládá Nakayama Masatoshi univerzitní klub karate

1949
na universitě Takushoku je založeno sdružení pro podporu karate s názvem Nihon Karate Kyokai, které je považováno za vznik Japan Karate Association

1951
asociace JKA usiluje o závodní činnost v karate

1954
Henry Plee zakládá v Paříži Academie Francaise d´ Arts Martiaux

1955
bylo postaveno první dojo a headquarters JKA v Yotsuya v Tokiu, a začíná vysílání instruktorů do světa

Historie Karate

1956
vzniká první tréninkový program pro výcvik instruktorů karate, a jsou oficiálně schválena první sportovní pravidla pro soutěže karate

1957
je JKA oficiálně uznáno a zaregistrováno Ministerstvem Školství, kultury a tělovýchovy v Japonsku (10.4.1957)

1957
mistr Gichin Funakoshi umírá (26.4.1957)

1957
v říjnu proběhlo První mistrovství Japonska stylu Shotokan, které vyhrál Hirokazu Kanazawa

1957 – 1989
expanze do sportovní podoby a do světa

1967
první Evropský turnaj

1968
v Mexico City proběhl první mezinárodní světový turnaj a uskutečnil se první světový kongres

1970
byla založena organizace WUKO

1975
záměr zapojit karate do Olympijského programu, uskutečnil se 1.mezinárodní turnaj karate IAKF (international amateur karate federation) v Los Angeles, USA

1985
proběhl 1.Shoto World Cup kde byla upravena pravidla s ohledem na zvýšení její kvality, zahájeny soutěže v Ippon Shobu

1986
se Nobuki Nakahara stává předsedou JKA

1987
umírá mistr Masatoshi Nakayama (74 let)

1990
spory v JKA o vedení – pokus o převzetí výkonné moci částí žáků, spory vedou ke vzniku soudní pře

1991
návrat ke kořenům díky ustanovení Motokuni Sugiura jako šéfinstruktora JKA

1995
ukončeny spory v JKA, které vyhrálo soudní spor o značku

Historie Karate
 

Japonská asociace karate (anglicky Japan Karate Association) je jedna z největších organizací Šótókan karate na světě (více než 100 zemí) a je také nejstarší organizací, která je v provozu od svého založení (v roce 1949) až do současnosti.

Historie

JKA založil roku 1949 Masatoši Nakajama a první trenér byl Gičin Funakoši. Nakajama v roce 1987 zemřel a JKA se začala rozpadat. Slavní trenéři jako Taidži Kase, Širai Hiroši, Masao Kawasoe, Mikio Jahara, Abe Keigo a ASAI Tecuhiko se od JKA odtrhli a založili své vlastní organizace. Od roku 2001 má JKA nové sídlo v Bunkjó v centru Tokia.

Zásady

JKA má za cíl studium, výuku a rozšíření karate v Japonsku i po celém světě. Další cíl je zlepšování veřejného zdraví a udržení zdravého sportovního ducha. Tento koncept byl založen roku 1956 svými instruktory. JKA je asociace všech stylů karate. Funakoši odmítal jakékoliv soutěže v karate. Nakajama klade velký důraz na původní hodnoty karate, ale soutěže karate bere jako součást karate.

Zdroj: cs.wikipedia.org