Rodrigo Rojas Macchiavello
1) Proč jsi začal trénovat karate (co bylo tvojí motivací)? Kolik ti bylo let?
Rojdrigo: Karate jsem si vybral, protože můj táta kdysi dávno také dělal karate, sice jako amatér, ale chtěl jsem být jako on a také se mi bojová umění líbila. V mém okolí otevřeli karate klub, a tak jsem začal. Bylo mi 9 let.
2) Vím, že jsi úspěšný závodník v JKA (Japan Karate Association) i ve WKF (World Karate Federation), pravidla které organizace jsou ti bližší a proč?
Rodrigo: Ano, závodím v obou organizacích, ale raději mám JKA, protože je to organizace, ve které jsem začal trénovat. Vždy se těším na závody JKA, protože mám rád lidi, které tam potkávám, vlastně celé to prostředí, poněvadž my jsme všichni velká JKA rodina. Také se mi líbí způsob, jakým nás JKA učí karate a že ho zachovává ve své podobě bojového umění.
3) Myslíš, že je těžší být mistrem světa ve WKF nebo v JKA?
Rojdrigo: Nemyslím si, že je těžší být mistrem světa v jedné nebo druhé organizaci, myslím, že je to prostě jen rozdílné. Je totiž velmi odlišné to, jak musí člověk zápasit ve WKF nebo v JKA, a je to na něm, jak se zvládne adaptovat na dané podmínky. Samozřejmě musí znát dobře pravidla těch organizací.
4) Jsi teprve třetí člověk na světě, který není Japonec, a kterému se podařilo vyhrát MS JKA. Co to pro tebe znamená a jak si se cítil během závodu?
Rodrigo: Ano, slýchávám často, že jsem druhý nebo třetí člověk, který není Japonec a kterému se povedlo zvítězit, podle mě jsou to ale jen čísla. Samozřejmě že mám na tento turnaj krásnou vzpomínkou díky mému úspěchu, ale nakonec je to vlastně jedno, protože jsem pořád stejný člověk. O víkendu závodíte a v pondělí jste zase ten, kdo musí brzo vstát na trénink a musí pořád makat, aby se zlepšoval. Takže pro mě je ten úspěch pouze faktem, žádná medaile nic nezmění a v usilovném tréninku pokračuji. Během turnaje jsem byl velmi koncentrovaný až do finále a díky podpoře mého týmu jsem měl vždy chuť dostat ze sebe víc a víc a udržet si „tah na bránu“ v každém zápase, abych vyhrál celý turnaj.
5) Co se ti honilo hlavou během MS v Irsku a co pro tebe bylo během turnaje nejtěžší?
Rodrigo: Jediné, co se mi honilo hlavou, bylo, abych v prvním kole neinkasoval nějaký úder, protože jsem nechtěl riskovat nějaké zranění a chtěl jsem být na další kola v co nejlepší formě. Takže jsem chtěl zápas rychle skončit, nebo se aspoň vyhnout všem úderům a předejít tak možným zraněním. Nechtěl jsem dostat do hlavy a také jsem nechtěl mít zraněnou nohu, takže mým úkolem bylo dostat se do dalšího kola jako „nedotknutelný“. Když jsem pak zápasil s Japonci, pořád jsem myslel na to, že moje techniky musí být co nejúčinnější a nejjednoznačnější, aby rozhodčí nemuseli rozhodovat, komu z nás dají bod. Na to jsem myslel celou dobu. Můj tým mě v tomto ohledu hodně podporoval a na každý zápas jsme měli jasně stanovenou strategii. Mým úkolem bylo se na to plně soustředit. Nejtěžší pro mě bylo vyhýbat se zraněním a také se neustále snažit o co nejlepší techniky, aby mi rozhodčí museli udělit bod a neměli jinou možnost.
6) Během tvého finálového zápasu v Irsku ti fandili téměř všichni diváci v hale, protože každý ví, jak je těžké porazit japonského závodníka. Vnímal jsi aplaus z publika pokaždé, když jsi skóroval? Měl jsi v té chvíli nějaký zvláštní pocit?
Rodrigo: Ano, samozřejmě a byl jsem za to velmi vděčný. Vlastně každému, s kým jsem mluvil, jsem říkal, jak jsem vděčný za podporu od všech lidí, protože to bylo doopravdy velice důležité, abych dosáhl svého snu a stal se mistrem světa. To, že vás podporuje tolik lidí, vytváří sociální tlak na rozhodčí, protože když jsem zasáhl protivníka a publikum to dalo hlasitě najevo, rozhodčí neměli jinou šanci než mi bod uznat. Kdybych podporu z publika neměl, nemyslím si, že by se mi podařilo získat zlatou medaili, takže jsem doopravdy vděčný, že mě tolik lidí podpořilo. Pokaždé, když rozhodčí zastavil zápas, jsem si nesmírně užíval všechnu tu podporu, užíval jsem si, jak se lidé usmívají, jak pokřikují a fandí mi a všem za tu podporu děkuji. Jak jsem ale řekl už na turnaji, jsem sice Chilan, který si stoupl na stupeň vítězů, ale je to především úspěch celého světa, protože nikdo neřekne je to Chilan, každý řekne je to nejaponec, takže si myslím, že všichni mají kousek té mojí medaile a že je to úspěch nás všech.
7) Po skončení MS se s tebou mnoho lidí chtělo vyfotit a nyní jsi pro spoustu mladých karatistů vzorem a zároveň důkazem, že je možné porazit Japonce a stát se mistrem světa. Líbí se ti taková popularita?
Rodrigo: Ano, mnoho lidí za mnou přišlo, když jsem se stal mistrem světa, ale já osobně to nevnímám jako popularitu a ani se necítím být někomu vzorem. Jediné, co je pro mě pozitivní, je vědomí, že mohu změnit myšlení aspoň jednoho dítěte, které začne věřit v sebe sama a v to, že se může stát mistrem světa, protože se to povedlo mně. To je pro mě to nejlepší pocit a to jediné, co chci. Nestojím o popularitu, chci ostatním jen pomoc uvědomit si, že všechno je možné. Chci je podpořit, aby si více věřili.
8) Jsi rád, že v roce 2020 bude karate (WKF) na olympiádě a chtěl by ses tam nominovat?
Rodrigo: Ano, samozřejmě jsem rád, že karate bude na olympiádě a rozhodně se tam chci nominovat a získat medaili, proč ne?
9) Jak často trénuješ a jak dlouho tvůj trénink trvá?
Rodrigo: To, jak často trénuji, záleží na konkrétním období, respektive na tom, za jak dlouho jsou závody. Nejčastěji ale trénuji dvakrát denně. Samozřejmě jsou i období, kdy mám tři tréninky za den, ale i dny, kdy cvičím jen jednou denně.
10) Jak vypadá tvůj trénink?
Rodrigo: Opět záleží na fázi tréninkové přípravy. Někdy trénujeme techniky, jindy časování (timing), rychlost a reakci. Vše je orientované na nejvýznamnější turnaj, na který se připravuji.
11) Zařazuješ do tréninku i kihon a kata, nebo trénuješ pouze kumite?
Rodrigo: Většinu času trénuji kumite, protože jsem profesionální sportovec. Karate věnuji maximum, myslím tím, že je to moje práce a jsem za ni placený. Když mám ale šanci trénovat kata a kihon, rád si obě tyto složky procvičím, bohužel na to nezbývá moc času.
12) Co si myslíš o karate jako o sportu ve srovnání s „budo“ pojetím?
Rodrigo: Myslím, že to záleží na každém z nás, každý může karate cvičit a vnímat jak si myslí, že je to lepší. Žijeme ve svobodném světě a každý si může dělat, co chce, ale podle mě je karate především bojové umění a tím myslím přijmutí určitých hodnot, které musím zachovat, abych byl dobrým karatistou, nezávisle na tom, jestli závodím ve WKF nebo v JKA, protože ve výsledku jde jen o rozdíl v pravidlech. Co se ale nemění je způsob našeho uvažování, to jak se chováme k jiným lidem, to jak se zdokonalujeme ať už jako lidé nebo jako karatisté. Myslím, že tyto hodnoty jsou daleko důležitější než to, jestli někdo závodí ve WKF nebo v JKA. Takže pojetí karate v duchu JKA se mi libí, kdy je vnímáno jako bojové umění. To je můj způsob uvažování a někdo jiný o tom přemýšlí třeba úplně jinak, ale každý má svobodnou volbu.
13) Máš stále nějaké sny nebo cíle v karate?
Rodrigo: Ano mám. Mým velkým snem je zvítězit na mistrovství světa se svým kumite týmem, dále znovu vyhrát v jednotlivcích na MS JKA v Japonsku a také získat zlatou medaili z olympiády a z MS WKF. Tyto sny jsou mou motivací pro trénování.
14) Můžeš nám říct něco málo ze svého soukromí? Například jaká je tvoje práce?
Rodrigo: Vystudoval jsem fyzioterapii, ale neživím se tím. Jak už jsem zmínil, jsem profesionální sportovec, trénuji celý den a vláda mi za to dává plat. Mohu se tedy plně soustředit na zdokonalování se a to je to, co chci. Denně tvrdě pracuji, abych dosáhl svých snů a uvidíme, co nastane, až půjdu do „sportovního důchodu“.
15) Jak vypadá tvůj běžný den?
Rodrigo: No můj běžný den… Vstávám v 7 hodin a jdu na trénink, který je od 8 do 9-9:30, potom trénuji fyzickou kondici a to jakou mám zátěž, závisí zase na tom, v jaké fázi přípravného období se nacházím. Večer mám další trénink a také rád vídám po večerech svoji rodinu, nebo někam zajdu s přáteli, abych se pobavil a rozptýlil se. Nemohu o karate přemýšlet 24 hodin denně, takže můj mozek potřebuje zrelaxovat při nějaké jiné činnosti.
16) Věnuješ se i jinému sportu?
Rodrigo: Ano, jezdím na sportovním kole, občas na motorce. Také mám rád motocross, lyžování a horolezectví. Na tyhle sporty mi ale nezbývá příliš času.
17) Je něco co bys rád vzkázal svým fanouškům?
Rodrigo: Mým fanouškům? Nemyslím, že nějaké mám (smích). Myslím, že jsou to pouze lidé, kteří mají rádi karate. Těmto lidem bych rád poděkoval, že jsme jeden JKA svět, jedna rodina a to je to co mám na JKA nejradši, že se navzájem povzbuzujeme. Všichni jsou totiž příjemní lidé a myslím, že všichni podobně smýšlíme, protože senseiové také smýšlí podobně a učí to i nás. Jsem šťastný, že znám lidi po celém světě, že si s nimi mohu užít radostné chvíle a přeju si vás všechny vidět v Japonsku na MS 2020.
Text: Marie Prajzlerová
